Deskové hry pro začátečníky aneb jak přivést nehráče k modernímu deskohraní

Možná to znáte. Chcete někomu ukázat svět moderních deskových her, ale nechcete ho odradit složitými pravidly a partií, která se protáhne na tři hodiny. Nejdůležitější je právě první hra. Když vyberete dobře, z věty „já deskovky moc nehraju“ se může stát „dáme ještě jednu?“

Prolomte ledy díky tzv. gateway games

Moderní deskové hry zažívají v posledním desetiletí obrovský boom, přesto je spousta lidí, kteří se jim vyhýbají. Důvod? Jejich zkušenosti často začínají a končí u tradičních titulů z minulého století, jako jsou staré dobré Monopoly, legendární Dostihy a sázky nebo klasické Člověče, nezlob se! A i když tyto klasiky dodnes mají na stole své místo, svět deskovek toho nabízí mnohem víc, aniž by se sváteční hráči museli bát přílišného studování pravidel, dlouhých hodin strávených u jedné partie nebo vysoké pořizovací ceny.

Jak začátečníka / nehráče přivést k hernímu stolu? 

Odpovědí jsou takzvané gateway games. Jde o hry, které fungují jako most mezi světem nehráčů a moderním hraním. Jejich pravidla vysvětlíte doslova za pět minut, nikdo u nich zbytečně nečeká a poskytují okamžitý zážitek. Kromě jednoduchých pravidel a kratší herní doby (zpravidla do 60 minut) se vyznačují také atraktivním a často i zábavným tématem.

Nemusí jít nutně o ty nejjednodušší kousky ze všech. Jsou ale přístupné, snadno se učí a zároveň nabízejí dost rozhodování, aby bavily i po více partiích.

Co dělá z deskovky dobrou volbu pro nehráče?

Dobrá hra by měla splnit několik podmínek: rychlé vysvětlení, přehledný tah, rozumnou délku a téma, které člověk pochopí bez znalosti herního slovníku. Ideální vstupní deskovka má obvykle tyto vlastnosti:

• pravidla vysvětlíte do 5–15 minut;
• hráč ví, co má dělat už během prvního tahu;
• jedna partie trvá přibližně 15–60 minut;
• hra má málo výjimek a speciálních pravidel;
• prohra nebolí tolik, aby odradila od další partie;
• hra vypadá dobře na stole a láká k vyzkoušení;
• zkušenější hráč nemá hned od začátku drtivou výhodu.

Bariérou může být i tempo a čekání na tah. Proto u nováčků tak dobře fungují postřehové, simultánní, asociační a malé karetní hry.

Jaké jsou nejlepší deskovky pro nehráče?

Zjednodušeně takové, které po první partii končí spíš větou „zahrajeme si znovu“ než „kdy už to skončí“.

Když chcete sázku na jistotu → moderní klasiky

Carcassonne je jedna z nejlepších odpovědí na otázku, čím začít. V každém tahu si vezmete dílek krajiny, přiložíte ho na stůl a případně na něj postavíte figurku. Zní to jednoduše, ale z těchto pár pravidel vzniká překvapivě zábavné rozhodování. Pro začátečníky funguje skvěle proto, že se pravidla učí postupně. Hráč vidí, jak se před ním staví města, cesty a kláštery, takže nemusí držet v hlavě složitý plán.

Stejně dobře fungují i Osadníci z Katanu, kteří nabízejí více plánování a obchodování. Pokud vás baví propojování cest, zaměřte se na sérii her Jízdenky, prosím!, které patří mezi nejčastěji doporučované gateway hry vůbec. Hráči sbírají barevné karty a staví vlakové tratě mezi městy. Plán je jasný na první pohled: propojit své trasy dřív, než vám je zabere někdo jiný. Navíc v této sérii existují i menší kousky (Londýn, San Francisco), které odehrajete do 20 minut, ale zároveň poskytují stejný zážitek jako velké krabice.

Katan a Carcassonne už pro řadu hráčů patří mezi klasiky, pořád ale platí, že to jsou první vlaštovky moderních deskových her. Máte už s nimi odehrány desítky partií a rádi byste zkusili i něco nového? Mrkněte, co hrát po Katanu a Carcassonne.

Když u stolu sedí nehráči → párty a slovní hry

Někdy není dobré začínat deskovkou s mapou, body a plánováním. Pokud máte u stolu lidi, kteří se chtějí hlavně bavit, můžou lépe fungovat párty a slovní hry.

• Krycí jména je velmi oblíbená hra, kde se rozdělíte do dvou týmů a kapitáni se pomocí jednoslovných nápověd snaží své spoluhráče navést na správná slova na stole. Pokud potřebujete kousek jenom pro dva, můžete zvolit Krycí jména: Duet a potterheady zase nalákáte na Krycí jména: Zpátky do Bradavic.
• Alternativou ke Krycím jménům může být hra Jedním slovem, která je zaměřená na spolupráci. Jeden hráč hádá slovo a ostatní mu dávají jednoslovné nápovědy. Háček je v tom, že stejné nápovědy se vyřadí, takže je potřeba přemýšlet jednoduše, ale ne úplně stejně jako ostatní.
• Skvělou hrou pro děti, rodiče i lidi, kteří jinak deskovky nehrají, je postřehová hra Dobble, ve které hráči hledají stejný symbol na dvou kartách. Výhodou je, že pravidla vysvětlíte téměř okamžitě a můžete hrát na více způsobů. 

Pro milovníky vědomostních soutěží a kvízů je tu oblíbená Desítka. K základní hře seženete řadu rozšíření, takže se vám otázky nebudou opakovat a nechybí ani tematické kousky zaměřené na olympijské hry, Česko nebo Harryho Pottera. 

Když chcete zapojit děti i dospělé → rodinné hry

Správná rodinná hra, která má navnadit na další hraní, nesmí být nudná pro dospělé, ale zároveň nesmí přetížit děti. Dobře fungují hry s jasným cílem, krátkými tahy a trochou náhody. Silnou rodinnou stálicí je fantasy hra Karak, ve které hráči prozkoumávají podzemí, bojují s příšerami, sbírají poklady a vylepšují hrdiny. Je to skvělý přechod od dětských her k „opravdovým“ deskovkám a ideální první dungeon-crawl pro děti i dospělé, kteří s tím teprve začínají.

Další výbornou hrou pro skupinu, která chce napětí, ale nechce složitá pravidla, jsou Kvedlalové z Kvedlinburku. Hráči tahají suroviny ze sáčku a vaří lektvar. Pracujete tady s žetonky a mechanikou push your luck (vyzkoušej své štěstí), kdy se musíte rozhodnout, jestli skončíte včas, nebo zariskujete a budete doufat, že kotlík nevybuchne. 

Chcete úplně něco jiného? Zkuste kooperativní únikovou dedukci MikroMakro: Město zločinu, která se obejde bez složitých pravidel i hodů kostkou. Rozložíte obří černobílou mapu města plnou stovek postaviček a pomocí přiložené lupy se společně snažíte zrekonstruovat a vyřešit kriminální případy sledováním pohybu obětí v čase i prostoru. A navíc si ji užijete i v jednom hráči.

Když si nejste jistí, jestli se skupina chytne → malé a karetní hry

Pro úplné nehráče někdy není nejlepší začít velkou krabicí. Krátká karetka nebo malá (cestovní) hra se dá se zahrát u kávy, na chatě, ve vlaku nebo během čekání na hlavní program večera. Dobrou volbou je:

• Milostný dopis – rychlá karetní hra plná dedukce, blafování a chytrého načasování.
• Timeline – jednoduchá vědomostní hra, ve které se snažíte správně zařadit události na časovou osu. 
• Pásovec – karetní kostková hra, ve které se pokusíte zbavit očíslovaných karet pomocí součtu hodnot při hodu kostkami.
• Duch – postřehová klasika, ve které musíte bleskově poznat správný předmět a rychle po něm sáhnout.
• Sladké prdelky – malá karetní hra, ve které se snažíte mít před sebou co nejnižší součet karet a ve správnou chvíli ukončit kolo.

Planeťácký tip

Pokud chcete někoho k deskohraní přilákat a usnadnit mu učení pravidel, neexistuje lepší trik než ho ulovit na jeho oblíbený filmový, knižní nebo videoherní svět. Hráči s nadšením odpustí i delší herní dobu, pokud mohou hrát za své oblíbence třeba v kooperativce Boj o Bradavice nebo figurkové hře Zaklínač: Cesta osudu. Asociační Similo pak nabízí zábavu pro milovníky Pána prstenů i Jurského světa, popřípadě můžete vsadit na vyloženě oddychové a nostalgické pecky jako nedávno vydanou The Sims: Deskovou hru, pro milovníky počítačových simíků.

Výběr dalších 5 her pro nehráče z žebříčku BGG

1. Azul
2. 7 divů světa
3. Vítejte ve svém vysněném domově
4. Splendor
5. Takenoko

Zlaté pravidlo na závěr

Deskové hry pro začátečníky nebo nehráče vybírejte podle toho, co odstraní nechuť ke hraní: dlouhý výklad, dlouhé čekání na tah a pocit, že člověk udělá jednu chybu a už se veze. Pro ty, kteří neradi prohrávají, často nejlépe fungují kooperativky a hry v týmech.

Jestli budete hru učit vy, vyplatí se nejdřív si ji osahat. Jakmile si sednete ke stolu, vynechte pro začátek všechny složité výjimky z pravidel a vysvětlujte základní kroky rovnou během zkušebního kola. Začněte tím, o co ve hře jde, a teprve potom vysvětlete, jak toho dosáhnout.